Toto přátelství obstálo ve zkoušce časem. Každý rok se laň vydává do lesa pro svá mláďata a každý rok se vrací ke svému labradorskému příteli, který se stal jejich "nedělním tatínkem".
Všechno to začalo v úplně obyčejný den. Majitel domu dostal telefonát: auto srazilo malou laň, která byla zraněná, ale stále žila a potřebovala pomoc. No, to je osud, rozhodla se žena - tím spíš, že její kamarádka už se o malou divokou laň starala, měla zkušenosti a řekla by jí, jak a co má dělat. Odnesla vyděšené zvíře domů. Byla to laň, kterou žena pojmenovala Button.
Měla těžký úkol: zajistit, aby laň vyrostla silná a zdravá, aby se nebála domácnosti - a zároveň aby se jednoho dne mohla vrátit do lesa a vést normální život. Labrador Jay, tehdy ještě téměř štěně, pomohl svému majiteli splnit tento náročný úkol. Mladá laň ho okamžitě přijala za svého a stali se nerozlučnou dvojicí.
Jayova majitelka splnila svůj úkol a jednoho dne se mladá laň, již zdravá a samostatná, vrátila do lesa, který začínal hned za prahem domu. V létě se však vrátila, a ne sama. Jako v kresleném filmu od Disneyho přišla laň obklopená svými mláďaty. Mladá matka přivedla svého potomka, aby se seznámil s jejím nejlepším přítelem. Jay ji přivítal, jako by se nikdy nerozloučili.
Laň a labrador si hráli a běhali po cestičkách a začali mláďata olizovat. Ráno chodila Button ke skleněným dveřím vedoucím do kuchyně, stála tam a čekala, až si jí někdo všimne a pustí její nejlepší kamarádku ven. Když si jí příliš dlouho nikdo nevšímal, poklepala laň kopytem na dveře - zcela lidským způsobem. Když se Jay konečně vydal na procházku, běhali po všech cestičkách, povalovali se na trávníku a na dvoře.
Button mu představila své děti a Jay ji "seznámil" s kočkami a koťaty, která přišla do domu. Ke všem se chovala krásně a všechny přijala za své, bez ohledu na to, k jakému druhu patřili. Pak se Jay vydávala na procházku do lesa v doprovodu své paničky.
Hlavní foto: google.com
