- Syn říká: "Mami, vždyť vidíš, jaká je situace: jen ty můžeš pomoci!" - říká šedesátiletá Danuta.
- Snacha den předtím onemocněla, měla horečku, rýmu, bolesti v krku a po několika dnech ztratila chuť a čich. Vzít s sebou děti samozřejmě nepřipadalo v úvahu. Můj syn pracuje celý den. Iwona, moje snacha, se rozhodla jít do nemocnice! Proto jsme museli vzít děti s sebou. Už jsou to dva týdny, co se trápíme!
- Myslím, že to nebylo její rozhodnutí jít do nemocnice, že ne? Přece by ji nepřijali jen tak. Zdá se, že má zdravotní problémy, lékař ji musí pozorovat.....
- Au! V 41. týdnu těhotenství, co by mohlo být špatně, prostě musíte porodit dítě! Jiné východisko není! Minule začala rodit tak rychle, že sotva stihla dojet do nemocnice. Tentokrát doktor říká, že je třeba být opatrný, zvlášť když rodí jednou za dva roky, příliš malý odstup. Už čtrnáct dní leží v nemocnici, odpočívá, převaluje se z boku na bok, sleduje televizní seriály a čeká na kontrakce. Zatímco my se staráme o tyto děti....
- Já to chápu...
- Upřímně řečeno, už nemám energii, jsem prostě unavená. Celý den něco dělám! Večer přijde manžel, pak se o děti stará sám a já prostě padám vyčerpáním, nevím, jak dlouho to ještě vydržím....
Agnes a její manžel mají dvě vnoučata a brzy se jim narodí další. Děti jsou ještě velmi malé, jednomu jsou čtyři roky a druhému dva. Děti téměř nikdy předtím nezůstaly bez matky, a už vůbec ne na tak dlouhou dobu. Pokud Sandra dříve musela někam odjet, vždy se obrátila na jinou babičku, svou matku.
Naposledy to bylo stejně, když byl jen jeden syn, Sandru odvezli do nemocnice, stihla jen zavolat matce a syna nechala u sousedky. Matka rychle přijela k dceři domů a za hodinu a půl Sandra volala, že už porodila.
Před šesti měsíci syn a snacha udělali svým rodičům radost - oznámili, že se potřetí stanou rodiči.
- Řekl jsem tehdy synovi: "Chce překonat rekord, proč tak brzy? - Agnes vypráví. - Odpověděl mi - Mami, neboj se, máme to naplánované a víme, co děláme! Nechtěla jsem se hádat ani nic říkat, protože proč bych měla? Když je všechno v pořádku - nech nás na pokoji, my sami všechno víme. Když mají problémy - mami, pomoz, není tu nikdo jiný než ty..... A to je teprve začátek!
Nejstarší dítě už chodilo do školky, ale Sandra se toho vzdala, aby snížila možnost onemocnění. Agnes nebude vozit vnouče na druhý konec města. Sedí s nimi doma, veškerá zodpovědnost je na ní: její manžel pracuje, domů se vrací až večer. Děti jsou velmi aktivní, není možné je zaměstnat klidnými hrami, pořád se o něco dohadují. Jedinou záchranou je televize, takže se dívají na pohádky. Křik dětí slyší, i když je v bytě chvíli klid.
- Děti nejsou na nic zvyklé, neumějí se samy obléknout ani svléknout, nejmladší je stále v plenkách a nikdo ho nenaučil jíst lžičkou, takže jídlo je všude. Nevím, proč potřebují třetí dítě, když Sandra si poradí se třemi. Já se dvěma už se hroutím!
Děda přijde z práce v sedm večer a začne hlídat vnoučata, pak Agnes začne vařit jídlo na další den. Zatímco se děda stará o děti, babička pere, vaří polévku, dělá luštěniny a uklízí byt, protože vnoučata udělala přes den nepořádek. Pak s manželem nakrmí a umyje bratry a nakonec je uloží do postele.
V devět hodin večer má Agnes konečně čas zavolat synovi.
- Jak se ti daří? Už porodila? Co říká lékař?
Ne, ještě neporodila a nikdo nic neví. Doktor nic neříká, udělali ultrazvuk, dítě je zdravé, konečně holčička. Teď už můžeme jen čekat.
A Agnieszku tahle situace každým dnem víc a víc rozčiluje. Sandra odpočívá jako královna, celé dny leží v posteli, manžel jí přinesl notebook, sleduje seriály, chatuje na fórech. Kdyby byla doma, nejspíš by už dávno rodila. Ale tam, v nemocnici, bude možná ještě dva týdny ležet. 'Musí přestat blbnout, buď ať porodí, nebo ať jde domů! - říká Agnes svému synovi. - Až začne rodit, zavoláme sanitku, to dělají všechny ženy!".
- Sousedčina neteř porodila před půl rokem, večer ji odvezli a o den později už byla doma s miminkem! - říká Agnieszka. - Kamarádčina dcera také porodila rychle. Jenže v naší rodině je to úplně jinak. Říkám synovi, aby si ženu vzal domů!
- A co na to syn?
- Co může říct? Mami, buď trpělivá, už to nemá smysl. Nikdo ti to ve 41. týdnu těhotenství nedovolí! Říkám, ať napíše prohlášení a jde domů! Koneckonců, ani oni ji nebudou držet proti její vůli. Ať jde domů, má dvě malé děti..... No samozřejmě mi řekl: "Mami, to nemá smysl, vezmeme ji domů a pak se hned vrátíme...". Já nevím. Ale já už nemám sílu!
Je opravdu špatně, když snacha nechá děti a jde do nemocnice čekat na porod?
Nebo se tchyně chová špatně: když už slíbila pomoc, ať nefňuká. Syn a jeho žena za nimi s takovou žádostí často nepřicházeli. Snacha nešla na oslavu, ale je v nemocnici. Takhle prostě lidi v nemocnici nenechávají....
Hlavní foto: youtube
