- Dcera mi tento týden zavolala a řekla: "Mami, nevadilo by ti, kdybych přijela v pondělí a zůstala tam několik týdnů?" - Vypráví padesátiletá paní Anna. - Odpověděla jsem - ano, samozřejmě, nevadí mi to, přijeď. Prý k nim zase přijde na návštěvu svatka! Naše Pavlína naopak hledá útočiště...
- Hm, takže ji přijedou navštívit a ona se nastěhuje k rodičům?
- No... Její tchyně má opravdu těžkou povahu! Neustále naši Pavlínu kritizuje, provokuje ji. Nemohou spolu vycházet, když žijí pod jednou střechou. Pavlína se už ani nesnaží najít společnou řeč.
V předvečer příjezdu Vaškovy matky si sbalí věci a přijede k nám. Je pravda, že je nás tu docela dost - nemocná babička v jednom pokoji, já s manželem ve druhém pokoji a naše mladší dcery-dvojčata, které se učí, ve třetím pokoji. Nicméně jsme rodina a dokážeme najít společnou řeč! Nikdo nás nekritizuje a nemá k nám zášť...
- Aha... Takže tvá tchyně chodí za synem, když se jí chce?
- Ve skutečnosti přichází k sobě, do svého bytu! - Paní Anna si povzdechne. - Sami pocházejí z malého města. Můj zeť začal po škole studovat v hlavním městě. Jeho rodiče nechtěli, aby bydlel na koleji, a tak se rozhodli koupit mu byt v hlavním... městě. Prodali pár věcí včetně letního domu a koupili malou garsonku, která byla v hrozném stavu. Byt koupili na sebe. Podařilo se jim byt uvést do provozuschopného stavu, a tak v něm Václav od té doby bydlí...
...Nyní je Vaškovi třicet let. Studium už dávno dokončil a v současné době pracuje. V tomtéž bytě, který dostal od rodičů jako dárek "za to, že se dal na studia v hlavním městě", už provedl za vlastní peníze slušnou rekonstrukci, koupil nový nábytek a domácí spotřebiče.
Před dvěma a půl lety se Vašek oženil s Pavlínou, dcerou paní Anny, a nyní spolu žijí v tomto jednopokojovém bytě. Šetří peníze na koupi většího bytu, ale není to snadný úkol. Vycházejí spolu dobře, ale paní Sofie, Václavova matka, je pravidelně navštěvuje.
Vlastně začala jezdit do hlavního města dvakrát nebo třikrát do roka, když byl její syn ještě student. Navštěvovala syna, nosila mu domácí jídlo, pekla koláče, procházela se po hlavním městě, po obchodech a trzích. V hlavním městě žije také kamarádka paní Sofie a setkávají se pokaždé, když žena přijede do hlavního města.
Nedávno začala tchyně na doporučení své kamarádky chodit k lékařům. Dělá jí vyšetření, testy a konzultuje s ní chronická onemocnění, protože lékařská péče je zde mnohem lepší než v jejím malém městě.
- No, o tom se dá polemizovat, ale paní Sofie si vzala do hlavy, že je to pravda! - Paní Anna si povzdechla. - Podle ní jsou v hlavním městě lepší lékaři a veškeré vybavení. V malých městech je to úplně jinak...
Výsledkem je, že se její návštěva protáhne až na tři týdny nebo dokonce na měsíc.
- Proč by měla spěchat? - Paní Anna si povzdechne. - Už dlouho nepracovala. Její manžel je doma, ale podle mého názoru jsou oba rádi, že si od sebe mohou odpočinout....
...Když žil Václav sám, samozřejmě nebyly žádné problémy s tím, že by ho matka navštěvovala. Do stísněného bytu se vešli oba. Václav spal na nafukovací matraci a jeho matka spala na pohovce.
Když se seznámil s Pavlínou, všechno se změnilo. Žít ve třech v jednopokojovém bytě dlouho není snadné. Podle paní Anny se navíc svatka chová nepříliš kulturně. Všude strká nos, kritizuje a vnucuje svůj pohled na věc. Kdyby byla situace jiná, spala by Pavlína na podlaze, s tím nemá problém. Ale nechce se s ní hádat.
Zároveň si paní Sofie nevšímá nepříjemností, které její přítomnost v malé garsonce způsobuje. Všechny své pochůzky v hlavním městě vyřizuje beze spěchu a vůbec nespěchá s návratem domů.
- Vůbec jí nerozumím! - Paní Anna si povzdechla. - Člověk by si měl zachovat alespoň trochu taktu, nebo ne? Ví, že její syn teď není sám, má ženu. Není tak naléhavě nutné, aby sem jezdila. Přesto přichází a nechce se jí vůbec vracet do svého domu..... Pavlína k nám začala chodit, když byla přítomna její tchyně - to přece není správné.
Manžel je tam, manželka je tady.... Svou přítomností přivádí mladou rodinu do rozpaků! Kdyby měli alespoň dvoupokojový byt, bylo by to fajn. V této situaci však... Syn také není zrovna nadšený z toho, že matka chodí příliš často, ale nemůže jí nic říct - byt přece patří jí...
Je tchyně opravdu zrůda? Ano, koupila byt, nechala v něm syna bydlet, je to skvělá matka. Ale syn už má vlastní rodinu. Ženu, kterou zbožňuje. V bytě není dost místa na přijímání hostů. Nemá kam přijít, je lepší zůstat doma, ne?
Nebo za to může jeho syn? Už je dospělý, dostudoval, tak může byt přenechat mámě. Pak by klidně mohla kdykoli přijít do vlastního bytu nebo ho pronajmout, to rozhodnutí je na ní, a on si přivedl manželku...
Možná se Pavlína chová nevhodně? Měla by se usmívat a být vděčná. Hostit tchyni, vařit chutná jídla a neschovávat se v domě svých rodičů... Na čí straně jste v této situaci vy?
Hlavní foto: youtube
