Jeho snoubenka mu darovala štěně německého ovčáka. Právě se vrátil z armády: pohledný, v dobré fyzické kondici, dívky z něj nespouštěly oči. A jeho snoubenka se toho dožila.

Vzali se, na co čekat?

Všichni tři se nastěhovali se psem.

Pojmenoval štěně Leš, stejně jako jeho kamarád z armády.

Po čtyřech letech manželé pochopili, že se vše daří. Dcera roste, kariéra se rozvíjí, v rodině panuje respekt. Mladé matce již skončila mateřská dovolená. V 90. letech se o vnoučata staraly babičky, protože v tureckých letoviscích to ještě nebylo populární. Babička svou vnučku milovala a o psa se starala.

A velmi dobře.

Dokud dítě spalo, psa nebylo vidět ani slyšet. Pes štěkal jen na povel, byl chytrý - znal všechny povely. Pomáhal babičce: pod jeho dohledem jste mohli nechat kočárek na dvoře, holčičku na pískovišti a běžet do obchodu s vědomím, že dítěti nikdo neublíží.

Někdy dívka onemocněla. Pak si matka vezme nemocenskou a stará se o dítě sama. Babička si také potřebovala odpočinout a vyřídit si své záležitosti. Někdy však matka musela jít na chvíli do práce. Důvěřovali psovi stejně jako sobě: dívka mohla strávit hodinu nebo dvě v jeho společnosti a bez dospělých.

Bohužel se někdy mohou stát nepříjemné věci. Jednoho dne do bytu vstoupili zloději s tím, že jsou profesionálové a musí něco opravit.

Jejich metody byly jednoduché: prohlédli všechny dveře v kleci a našli nejsnadněji otevíratelné zámky. Zazvonili u dveří a požádali obyvatele o klíč od půdy. Pokud tam nikdo nebyl, zloději otevřeli dveře a vnikli dovnitř.

Stejným způsobem vešli do bytu, kde byla holčička. Zazvonili, ale nikdo jim neotevřel. Když už téměř vnikli dovnitř, zeptala se holčička:

- A kdo přišel?

- Děvčátko, řekni nám, jestli jsou tvoji rodiče doma?

- Ne, nikdo není doma.

- Ach, musíme jim předat obálku, kdy se vrátí maminka?

- Máma se vrátí až za pár hodin a táta bude doma dnes večer...

- Proč jsi doma sama?

- Nejsem sám, Leša je se mnou. - odpověděla dívka.

- Kolik je vám let?

- Mně jsou 3 roky a Leše 4 roky.

- „Otevřete dveře,“ požádali podvodníci, „necháme tam tu obálku a půjdeme...“

Dívka odmítla, její matka nedovolila cizím lidem otevřít dveře.

Podvodníci byli odhodlaní, přece nestrávili tolik času a energie zbytečně? Rozhodli se vloupat do bytu.

Čtyřletá Leša už na ně čekala. Čekal na majitele, ale neměl rád cizí lidi. Udělal to, co ho jeho majitel naučil: dívku je třeba bránit a starat se o ni.

Lupiči křičeli tak, že se seběhli všichni sousedé. Lupiči byli rádi, když přijela policie - jen si vezměte psa, prosili. Jeden z nich utekl, druhý byl pokousán. Uprchlíka se podařilo snadno najít. Pes k dítěti nikoho nepustil: ani policii, ani sousedy, dokud se matka nevrátila.

Hlavní foto: optim1stka.ru