Zákony života a přírody jsou nezvratné. Nebudeme mladší a dříve či později se proměníme ve stejně bezmocného a naivního člověka, jakým jsme byli hned po příchodu na svět. Ne proto, že bychom to sami chtěli, ale proto, že stáří vás připravuje o síly a vy už nedokážete držet krok s duchem doby. Naším hlavním pokladem jsou naše děti, generace, které přišly po nás a vyrůstaly s láskou a péčí. Jsou nadějí a oporou starších lidí, jejich jedinou radostí a smyslem života. Je velmi smutné, když starší lidé pociťují lhostejnost nebo podráždění kvůli vlastní nešikovnosti a pomalosti. Proto prosím, neste za své rodiče a buďte jim vděční za vše, co pro vás ve svém čase udělali.
Starý muž odešel ke svému synovi, snaše a čtyřletému vnukovi. Ruce se mu třásly, zrak mu slábl, chůze se změnila v kachní krok. Rodina jedla společně u jednoho stolu, ale dědečkovi se třásly ruce a špatně viděl. Hrášek se sypal ze lžíce na podlahu, a když zmáčkl sklenici v rukou, mléko se rozlilo na ubrus.
Syna a snachu to čím dál víc rozčilovalo.
- Musíme něco udělat," řekl syn, "už mám dost toho, jak hlučně jí, rozlévá mléko a rozhazuje jídlo po podlaze.
Manželé se rozhodli postavit samostatný stůl v rohu místnosti. Tam začal dědeček jíst sám, zatímco zbytek rodiny večeřel u velkého stolu. Poté, co dědeček dvakrát rozbil talíře, mu bylo jídlo podáváno v dřevěné misce. Když se někdo z rodiny podíval na dědečka, měl někdy slzy v očích, protože se cítil sám. Od té doby na něj padala jen ostrá slova, když upustil vidličku nebo rozlil jídlo.
Čtyřletý chlapec vše mlčky sledoval. Jednou večer před večeří si ho otec všiml, jak si hraje s kusem dřeva na podlaze. Zdvořile se ho zeptal:
- Co to děláte?
Chlapec odpověděl stejně sebejistě:
- Až vyrostu, udělám ti a mámě misku, ze které budete jíst.
Chlapec se usmál a pokračoval v práci.
Rodiče byli těmito slovy tak ohromeni, že omdleli. Pak jim po tvářích stékaly slzy. A přestože spolu nepromluvili ani slovo, oba věděli, co mají dělat. Toho večera přistoupil manžel ke svému dědečkovi, vzal ho za ruku a jemně ho odvedl zpět k rodinnému stolu.
Od té doby jedl s rodinou. A z nějakého důvodu si už ani manžel, ani manželka nedělali starosti, když jim spadla vidlička, rozlilo se mléko nebo se ušpinil ubrus.
Hlavní foto: storyfox.ru
