Mladá matka vzala dítě do náruče a zbledla. Krásná deka, velká mašle, rodina za dveřmi.
Jenže v té dece bylo zabalené cizí dítě - stačil jediný pohled, aby si to matka uvědomila.
Ludmila opatrně položila dítě na stůl a začala ho svlékat. Sestřička se jí podrážděně zeptala, co to dělá - prý je tu jen jedna propouštěcí místnost a na oddělení čeká ještě několik lidí.
Ludmila neodpověděla, třesoucíma se rukama stáhla z dítěte plenu a podívala se na sestru:
- Tohle je chlapec. Kde je moje dcera? Okamžitě mi vraťte dítě, jinak nevím, co s vámi udělám.
Sestřino podráždění okamžitě zmizelo - odběhla na oddělení a za několik minut se dolů vrátila vedoucí s Ludmilinou dcerou v náručí. Začala se omlouvat a říkala, že ten chlapec se také chystá opustit nemocnici. Přesněji do sirotčince, protože ho matka opustila.
Ludmila se nezačala hádat, vzala dceru a šla za manželem. Vypadalo to jako svátek, ale mladá matka nemohla dostat z hlavy malého chlapce, kterého odvezli do sirotčince. Večer se jí manžel zeptal, co se stalo, a ona se rozplakala a všechno mu vypověděla.
A o tři týdny později se všichni příbuzní sešli znovu - aby oslavili příchod dalšího nového člena rodiny - Maksimky, stejného chlapečka, kterého mladí rodiče málem dostali místo dcery. Mysleli si, požádali o radu rodiče, dostali jednomyslný souhlas - kde je jedno dítě, je i druhé, zvládneme to. A nyní má jejich dcera bratra. Jen museli koupit jiný kočárek - pro dvojčata.
Hlavní foto: lamp.im
