A ať laskavost vždy zvítězí!
V dětství každý z nás sní o tom, že mu rodiče dovolí mít kotě nebo štěně. A to všechno proto, že chceme mít vedle sebe oddaného přítele. Někdy si lidé berou zvířata z útulku nebo od přátel, ale ne každý myslí na to, že je to velká zodpovědnost vůči živé bytosti.
Adoptují kočky a psy s rodokmenem, zaplatí za ně spoustu peněz a pak je vyhodí na ulici.
Stalo se mi to v jeden z nejobyčejnějších dnů, když jsem jel do práce. Toho rána nebyl na dálnici žádný provoz, a proto jsem si nejspíš všimla, že k řece přijelo auto a zastavilo. Už jsem přecházela most, když jsem si všimla muže vystupujícího z auta s krabicí v ruce. Po chvíli hodil krabici do vody, rychle nasedl zpět do auta a odjel.
Nejdřív jsem na to nereagovala, ale vzpomněla jsem si, jak mi babička vyprávěla, jak se u nich ve vesnici topila koťata.
Nemohla jsem jen tak projet kolem.
Rychle jsem zavolala záchranáře a nahlásila událost. Záchranáři dorazili rychle. Nemohla jsem zůstat stranou a spolu s ostatními jsem se vydal nešťastníky hledat.
Prozkoumali jsme řeku z obou stran, ale marně. Byly všechny naše pokusy o pomoc marné? Už jsme se chystali k odchodu, když jsme najednou uslyšeli tichý skřek. Na kámen vylezlo kotě a prosilo o pomoc. Zoufale pištělo a ze všech sil se drželo malých výstupků na kameni.
Záchranáři ho rychle dostali dolů. Ten malý - samozřejmě celý mokrý a vyděšený - netušil, jaké měl štěstí, že byl zachráněn.
Odvedli ho k lékaři, který ho vyšetřil a nakrmil. Ukázalo se, že je to kočka. Dostala jméno Broskvička.
Rozhodla jsem se ji vzít k sobě. Nyní je v bezpečí. Jsem ráda, že jsem se podílela na její záchraně. Jsem na to velmi hrdá.
Jaká škoda, že v našem světě existuje krutost a lhostejnost. Ale lidí dobré vůle je více! Přemýšlejte o tom - "jsme zodpovědní za ty, které jsme adoptovali!".
Hlavní foto: google.com
