Když jsem byl mladý, měl jsem plnou a šťastnou rodinu. Byli jsme tři: já, máma a táta. Ale život píše nepředvídatelné scénáře. Máma skončila v nemocnici. Brzy už nebyla na tomto světě. A táta začal pít. Tolik se snažil vyrovnat se svým žalem.
Lednička byla často prázdná. Do školy jsem chodil špinavý a hladový.
Přestal jsem se učit a stýkat se s ostatními lidmi. Sousedé si uvědomili, že něco není v pořádku. Nahlásili to sociálním službám. Chtěli mého otce zbavit rodičovských práv. Ale on je přesvědčil, aby to nedělali. Souhlasili, ale řekli, že za měsíc přijdou znovu.
Po návštěvě těchto lidí šel táta okamžitě nakupovat. Pak jsme společně uklidili. Přišel k rozumu a od té doby otec už nepije alkohol.
Jednoho dne mi otec řekl, že mě musí představit jedné ženě. Nechápala jsem to - copak už nemá rád naši matku? Řekl, že miluje. Ale bylo by to tak lepší, protože pak už by ta péče nepřicházela.
Tak jsem se seznámila s tetou Martou.
Navštívili jsme ji a mně se líbila. Má syna Franka, který je o dva roky mladší než já. Spřátelili jsme se. Vzpomínám si, že když jsme se vrátili, řekl jsem tátovi, že teta Marta je krásná žena. O měsíc později už jsme u ní bydleli. Začali jsme si pronajímat byt.
Život byl čím dál lepší. Ale ne na dlouho. Zasáhla nás další tragédie. Další ztráta. Tentokrát zemřel můj otec.
O tři dny později nás opět navštívili sociální pracovníci. Odvezli mě do sirotčince.
Teta Marta na mě nezapomněla. Stále mě chodila navštěvovat a chtěla si mě vzít zpátky.
Zařídila dokumenty. Trvalo to ale dlouho a já přestávala věřit, že ten den přijde. Až si mě jednoho dne zavolali do ředitelny a řekli mi, že můžu jít domů.
Venku na mě čekala teta Marta a Franěk.
Když jsem je uviděla, nedokázala jsem zadržet slzy. Pevně jsem je objala a rozplakala se. Byla jsem šťastná, že jsem zpátky u své rodiny. Teta Marta se mě snažila utěšit a já jí to řekla:
"Mami, děkuji ti, že jsi mě vzala zpátky domů. Postarám se, abys toho nikdy nelitovala!".
Vrátila jsem se do svých čtyř koutů a začala chodit do své staré školy.
***
Čas rychle ubíhal. Dokončil jsem školu, šel na univerzitu a našel si práci. S Frankem jsme si stále rozuměli. Nebyli jsme skuteční bratři z masa a kostí, ale tak jsme se cítili.
Byli jsme dospělí. Každý z nás založil rodinu. Ale na mámu jsme nezapomněli. Každý víkend k nám jezdí na návštěvu, vaří nám výborné večeře a celé hodiny si povídáme. Máma si s našimi ženami velmi dobře rozumí. Jsou jako kamarádky. Vždycky budu děkovat Bohu za to, že mám ve svém životě druhou maminku. Nevím, kde bych byl a kým bych se stal bez ní.
Hlavní foto: youtube
