Hned po maturitě jsem se vdala. Pak jsem dostala práci ve velké firmě.

Můj manžel vydělával dobře, ale někdo rozhodl, že by můj manžel měl mít vedle sebe přítelkyni, která také dobře vydělává, a já to nebyla. Byla to moje tchyně, paní Roseová. Neustále jsme se kvůli mé práci hádali. Tchyně si vždycky představovala, jak dcera její kamarádky pracuje jako administrátorka v kosmetickém salonu vedle Wojtka, a já jsem byla překážkou v cestě jejího syna za lepším životem.

Takhle to trvalo dva roky a pak jsem se rozhodla podat žádost o rozvod. Wojtek mě požádal, abych zůstala, slíbil, že se brzy přestěhujeme, náš život se změní k lepšímu a jeho matka nás přestane otravovat. Já jsem to však už nemohla vydržet. Kvůli stresu jsem dokonce začala mít zdravotní problémy. Co může žena dělat, když se jí v soukromém životě nedaří? Pracovat, pracovat a ještě jednou pracovat! Byla jsem ponořená do práce. Pracovala jsem téměř 14 hodin denně. Z vlastní vůle. Nestěžovala jsem si. Vyhovovalo mi to.

A najednou jsem si uvědomila, že bych mohla pracovat stejně tvrdě sama pro sebe a vydělat si mnohem víc. Tato myšlenka mě začala pronásledovat. Brzy jsem opustila zaměstnání a začala podnikat v realitách. Nebyla to moje specializace, ale tento fakt mi nezabránil v tom, abych se stala jednou z největších podnikatelek v mém malém městě. Vlastnila jsem už dva byty ve městě. Prodala jsem je a koupila si vlastní dvoupatrový dům s terasou a pozemkem, který se nacházel 10 km od města.

O mých úspěších věděli všichni, dokonce i paní Roseová. Mnohokrát mi volala a žádala mě o schůzku. Tady byla její šance - snacha, která má spoustu peněz. Všemožně jsem odmítala, ale tchyně se nevzdávala. Jednoho dne přišla ke mně domů se dvěma kufry. Netuším, jak se dostala k mé adrese. - Co tady děláte? - Zeptala jsem se. - No, drahá, stěhuji se k tobě. Budu ti 24 hodin denně vyprávět, jaký je Wojtek chytrý, hezký a zodpovědný muž.

- Myslím, že se mýlíš. Nedovolím ti vstoupit do mého domu, nebudeš tu bydlet a prosím tě, vyprávěj o tom svém Wojtkovi ostatním, znám ho osobně. - Ne, má drahá, mýlíš se. Jsem svobodný člověk, mohu žít, kde chci. Stále toho o Wojtkovi moc nevíš. Myslela jsem, že si tchyně dělá legraci. No jistě! Žijeme spolu už tři týdny. Nemám tušení, čeho tím chtěla dosáhnout. O tři týdny později nás Wojtek přijel navštívit:

- "Mami, tohle není správné, pojďme domů, opravdu tě o to žádám," řekl, "nemůžeš přece bydlet v cizím domě. - Ne, já nikam nepůjdu. Tohle je tvůj domov, Wojtuśi. Nebo spíš náš domov! - Řekla s úsměvem: - Tak kdy bude svatba?

Musím přiznat, že jsem k Wojtušovi stále něco cítila. Celou dobu jsem jen chtěla bývalému manželovi dokázat, že dokážu vydělat víc než on. Nakonec se to paní Rose podařilo. S Wojtkem jsme spolu chodili a pak se k sobě oficiálně vrátili. Rozhodli jsme se však, že se nevezmeme.

Hlavní foto: youtube