Po práci jsem chtěla jet co nejdřív domů, ale na poslední chvíli jsem se rozhodla, že se na chvíli zastavím u kamarádky Magdy.

S Magdou jsme kamarádky už od střední školy. Bývala vdaná, ale už rok je rozvedená. Kamarádka procházela velmi těžkým obdobím. Zatímco ona procházela utrpením, já jsem jí byla oporou. Částečně i díky mně se kamarádka dokázala vyrovnat se svými depresemi. Časem se Madzia z tohoto období dostala a stala se z ní milá a hodná dívka, jakou vždycky byla.

V posledních měsících jsem si však opět začala všímat, že se trochu změnila. Neustále o něčem přemýšlela. Všimla jsem si, že se vyhýbá kontaktu se mnou.

- Pojď dál, řekla Magda s falešným úsměvem, když mě uviděla.

Znala jsem ji už dlouho, a když jsem viděla výraz v jejích očích, bylo mi hned jasné, že Madzia z mé návštěvy není příliš nadšená.

Posadila jsem se na postel a zeptala se:

- Co u vás doma tak lákavě voní?

- Byla jsem zaneprázdněná přípravou večeře," řekla Magda. Řekla, jako by se cítila provinile.

- Může za tebou někdo přijít?

- Aha, musím se podívat, jestli to není spálené," řekla spěšně a rychle se vydala do kuchyně.

Najednou mi zazvonil telefon. Byl to můj manžel. Upozornil mě, že mu v práci vypadla nějaká neodkladná záležitost, takže bude doma o něco později. Zrovna jsem schovávala telefon do kabelky, když náhle zazvonil mobil mé kamarádky. Na displeji se objevila fotka mého manžela. Bylo to pro mě takové překvapení, že jsem okamžitě stiskla tlačítko "přijmout".

- 'Magdo, miláčku, brzy budu u tebe,' uslyšela jsem manželův hlas.

O několik vteřin později vstoupila do místnosti moje kamarádka. Podívala se na mě a okamžitě poznala, že už všechno vím. Možná překvapivě, ale neudělala jsem žádný povyk ani jsem nepropadla vzteku. Uklidnila jsem se a řekla jí:

- Můj manžel není dokonalý. Nemyslím si, že s ním můžeš být šťastná. Jen si nemysli, že na něm lpím. Pokud chce být s tebou, nevadí mi to, ať se sbalí a žije s tebou.

Když jsem tohle všechno řekla, Magda neřekla ani slovo. Byla velmi překvapená tím, co se děje.

Když jsem opouštěla Magdin dům, cítila jsem se hrozně. Dva nejbližší lidé mě zradili. Trvalo mi hodinu, než jsem se dostal domů. Najednou jsem si však uvědomila, že nemusím spěchat. Dcera je u rodičů, manželovi už nemusím dělat večeři - ostatně Magda už mu ji udělala.

Pokud jde o to, že můj manžel není dokonalý, nelhala jsem kamarádce. Dlouho jsem byla ze svého manželského života zklamaná. Muž, kterého jsem od mládí milovala, byl líný. Nepomáhal mi, raději po práci seděl na gauči a popíjel pivo. Vydělával velmi málo. Zpočátku jsem se s tím snažila bojovat, ale pak jsem si uvědomila, že ho nedokážu změnit.

Druhý den se manžel sbalil a odjel za Magdou. Byla jsem zvědavá, jak dlouho s tím povalečem vydrží. Magda vydržela šest měsíců.

Když ho vyhodila, manžel za mnou znovu přišel a doufal, že ho přijmu s otevřenou náručí. Okamžitě jsem mu však řekla, že už ho nepotřebuji.

Líbil se mi můj nový život a pochopila jsem, že nechci nic měnit.

S Magdou jsme se nestýkali. Jednoho dne, když jsme se zcela náhodou potkali, mi řekla, že lituje, že už nejsme přátelé.

Hlavní foto: youtube