Když si vzpomenu na minulost, přemýšlím, jestli jsem byla dobrá matka, jestli jsem udělala nějaké chyby, za které teď musím draze platit.....

Celý svůj život jsem věnovala svým dětem.

Vychovávala jsem je sama. Můj manžel zemřel, když byly synovi pouhé dva měsíce, v té době jsme již vychovávali dceru, která je nejstarší. Tvrdě jsem pracovala. Ale nikdy jsem si nedovolila vzdát se, protože jsem pochopila, že nikdo jiný se o mou rodinu nepostará.

Svým dětem jsem poskytla dobré vzdělání. Dcera a syn vystudovali vysokou školu a pak si našli velmi dobrou práci.

Dokud jsem byla zdravá, snažila jsem se starat o svá vnoučata, neustále jsem kupovala dárky a dávala peníze. Mám dvě vnoučata: Konráda, syna mé dcery, a Matěje, syna mého syna. Vždycky jsem je vysazovala a vyzvedávala ze školy, a v létě jsem je dokonce brala na chvíli k sobě, aby si jejich rodiče mohli odpočinout.

Jednoho dne jsem ale skončila v nemocnici, začalo mi být špatně.

Dcera mě navštívila jen jednou a syn mi jen zavolal. Po dvou týdnech mě propustili a varovali mě, abych se netrápila a nenamáhala, ale o den později za mnou děti přivedli vnoučata.

Musíš na ně neustále dohlížet, protože jsou ve věku, kdy jsou zvědaví na všechno a chtějí všechno vyzkoušet a posunout. Po dvou měsících jsem zjistila, že se mi špatně vstává z postele a začínají mi dřevěnět nohy. Zavolala jsem synovi, aby mě odvezl do nemocnice na kontrolu. Ale jako obvykle byl zaneprázdněný, tak jsem si zavolala taxi.

Lékaři konstatovali, že můj stav je špatný. Říkali, že potřebuji odpočinek. Nohy mě začaly trápit čím dál víc a jednoho rána jsem už nemohla vstát z postele.

Okamžitě jsem zavolala dceři, ale ta řekla, že mám zavolat záchranku. Znovu mě odvezli do nemocnice. Lékaři mým dětem vysvětlili, že by mě v takovém stavu neměli nechávat samotnou v bytě, protože bych se o sebe nedokázala postarat.

Dcera a syn dlouho přemýšleli, kdo by se o mě měl postarat. Je to skutečné peklo.

Dcera říkala, že má dvoupokojový byt a nemá moc prostoru. Syn vykřikoval, že s manželkou čekají dítě a že by raději nechtěla, aby s nimi teď bydlela tchyně.

Cítila jsem se nepříjemně. Vmísila jsem se do jejich rozhovoru a řekla jim oběma, aby odešli. Tak také učinili. Ležela jsem na posteli a plakala. Proč se to děje? Mohlo to být tím, že jsem je tak špatně vychovala..... Celou noc jsem nemohla spát.

Ráno za mnou přišla sousedka, která se vždy starala o mé zdraví. Dobrá a laskavá mladá žena, která sama vychovávala dceru.

Cítila jsem se tak hrozně, že už jsem to nevydržela a rozhodla jsem se jí všechno říct. Okamžitě mi nabídla svou pomoc. Jelikož mě vlastní děti nepotřebovaly, hodila by se mi teď každá pomoc, kterou bych mohla dostat. Připravila mi jídlo a čaj.

Nyní se o mě tato žena stará. Dávám jí polovinu svého důchodu, za který ona nakupuje jídlo a vaří. Zbytek utrácím za komunální služby a další potřeby pro domácnost. Nyní jsem závislá na cizí osobě. Moje děti mi volají jen velmi zřídka, zejména poté, co zjistily, že se o mě někdo stará.

Nikdy by mě nenapadlo, že mě ve stáří opustí vlastní děti, do kterých jsem vložila celou svou lásku a duši. Proč z nich vyrostli takoví nevděčníci? Svůj byt chci přepsat právě na ženu, která se o mě stará.

Hlavní foto: youtube