Situace je následující. Když dcera porodila, snažila jsem se jí pomoci: seděla jsem s vnučkou, chodila s ní na procházky, krmila ji, prala jí oblečení. Snažila jsem se dělat všechno pro to, aby si dcera mohla odpočinout, protože vím, jak je těžké starat se o malé dítě.
Ale pak byla moje pomoc brána jako samozřejmost. Dcera s manželem začali chodit do posilovny, jezdit na kurzy, chodit ven s přáteli a vnučku mi vodili s tím, že: "Zůstaň s ní, máme plány". Zároveň je nezajímalo, že i já mám své plány. Myslím, že když jsem teď v důchodu, mohu si dovolit trochu odpočinku a svých "rozmarů".
Dcera mi mohla odpoledne zavolat, že musím vyzvednout vnučku ze školky, protože nemůže kvůli firemní akci a zeť si odjel na ryby.
Ano, byla jsem naštvaná, nicméně jsem pro vnučku jela. Přece ji nenechám ve školce.
Dnes se stalo něco neobvyklého. Dcera mi zavolala, že jedou na čtrnáct dní na dovolenou do Turecka. Byla jsem nadšená a řekla jsem, že si vnučka pobyt u moře užije. Ukázalo se však, že se rozhodli jet bez dítěte, takže vnučku nechávají u mě. Jen tak, z ničeho nic. Ani se mě nezeptali na názor! Prostě mě postavili před hotovou věc.
Už jsem to nevydržela a řekla dceři, že nejsem chůva. Mají dítě a měli by svůj život plánovat s ohledem na to, že mají dítě. Cestování, volnočasové aktivity a nejrůznější "rozmary" by měli plánovat s ohledem na to, že jsou rodiči.
Zeptala jsem se své dcery, proč se tak rozhodli, aniž by se mě zeptali na můj názor? Dcera odpověděla: " Jsi přece v důchodu. Stejně nemáš co dělat." Dceři jsem řekla, že s péčí o vnučku nesouhlasím a že i já mám pro tuto dobu své plány - s přítelem si půjdeme odpočinout do penzionu. Ať si dítě vezmou s sebou.
S dcerou jsem se pohádala. Řekla, že jsem hrozná babička. Pokud jde o mě, tak si prostě myslím, že nejsem ani chůva, ani služka.
Hlavní foto: youtube
