Proč si brát hypotéku na byt? Lepší je počkat, až babička zemře a byt zdědí.
Přesně tak se rozhodl manželův bratr Igor. Má ženu a tři děti. Nechtějí si brát hypotéku, všichni čekají, až babička zemře a oni dostanou její byt.
Do té doby žije celá rodina v bytě tchýně. Jak takový život vypadá - je snadné si domyslet. Proto Igorova žena Julie i Igor sám čekají, až babička zemře.
A ta si jakoby z trucu nestěžuje na své zdraví. Na svých pětasedmdesát let vypadá babička skvěle a nemá žádné vážné problémy. Rychle si osvojila nové technologie, zvládá sama nejnovější telefony, chodí na koncerty, setkává se s přáteli. A někdy dokonce chodí na rande. Žije naplno.
Igora a jeho ženu už tedy nebavilo čekat, až babička zemře, a našli jiné východisko z této situace. Rozhodli se, že babička přepíše byt na Igora a sama se přestěhuje do domova důchodců. Babička to samozřejmě odmítla. To jejího vnuka Igora velmi rozzlobilo.
A jak už to tak bývá, babička měla velký sen: moc si přála odjet do Japonska.
Když jsme se dozvěděli o Igorových plánech, navrhli jsme babičce, aby šla bydlet k nám, pronajala si byt a získala peníze na splnění svého snu.
Když jsme babičku odvezli, pronajala si byt a Igor a jeho žena se to dozvěděli, hrozně se pohádali. Mysleli si, že byt je jejich a že by tam měli bydlet.
Začali vrhat obvinění, že to byl můj manžel, kdo babičku tahal za nos a nutil ji k tomu. Samozřejmě proto, aby získala dědictví. Igor začal být dost drzý: požadoval, aby mu babička dala peníze, které dostala od nájemníků za nájem. Řekli jsme Igorovi, že to nikdo neudělá.
Julie k nám začala často chodit. Někdy sama, jindy s dětmi. Neustále se snažila zjistit, co se s babičkou děje. Ona ani Igor neztráceli naději, že babička brzy zemře.
Babička mezitím sehnala peníze a odcestovala do země, o které už dlouho snila.
Z cesty se vrátila velmi šťastná. Vnukli jsme jí myšlenku, aby prodala svůj byt a odjela ještě něco prozkoumat. A až se vrátí, mohla s námi v klidu dožít stáří.
Babička si to rozmyslela a souhlasila. Prodala svůj velký třípokojový byt v centru města a koupila si malý jednopokojový byt. Za zbylé peníze se babička vydala na výlet.
Cestovala do Itálie, Německa a Francie. Ve Francii se seznámila s Francouzem a provdala se za něj. S manželem jsme letěli na její svatbu. Obřad v takovém věku, to bylo něco! Nic než přání štěstí!
Babička si to zasloužila. Celý život pracovala, pomáhala svým dětem a vnoučatům.
Igor požádal babičku, aby mu darovala byt, který koupila. Nevím, jak se jich tam všech pět vejde. Ale to je teď jejich problém. Jsme rádi, že se babičce daří dobře.
Někdy člověk nikdy neví, jaký člověk z jeho blízkého vyroste.
Hlavní foto: youtube
