Je mi šedesát let, ale situace je taková, že už tři roky nepracuji. Můj manžel zemřel, když dceři ještě nebylo ani deset let. Od té doby vychovávám Mariku sama. Teď už je dospělá a skoro se mnou nemluví.

Jako dítě byla Marika velmi slušná a milá dívka. Vždycky naslouchala, pomáhala. Ve škole se jí dařilo. Moje úžasné dítě. Nezměnila se, ani když se vdala. Ať se se mnou dělo cokoli, hned přišla, přinesla jídlo, uklidila dům.

Byla jsem pro ni důležitější než její vlastní děti a manžel. Teď se domnívám, že možná proto se její manželství tak rychle rozpadlo. Marika nesla rozvod těžce.

Dcera neustále plakala, nic nejedla a nechtěla nikoho vidět. Snažila jsem se ji přesvědčit, aby navštívila psychologa. Brzy jsem toho však začala litovat. Psycholog místo toho, aby ji léčil, začal dceru romantizovat a poštvávat ji proti mně.

Je třeba zmínit, že je téměř o dvacet let starší než ona. Zamotal chudince hlavu a teď se mnou nechce mít nic společného! Po jeho "poradenství" mě dcera začala obviňovat ze všech svých problémů a později mi začala volat v nejlepším případě jednou za měsíc.

Nezve mě k sobě na návštěvu, vídáme se jen u mě nebo v nějaké kavárně. Všechna setkání probíhají pouze pod dohledem mého zetě.

O Vánocích mi přišli popřát, ale byla jsem v té době velmi nemocná. Takže místo toho, aby se mnou zůstali nebo se alespoň zeptali, jestli nepotřebuji léky, šli na návštěvu ke známým.

Marika říkala, že se mi nic nestane, kromě toho, že na Vánoce jsou všechny lékárny zavřené.

Dcera se mi neozvala ani druhý den, ani o týden později. Když už jsem to nevydržela a zavolala jí sama, dcera mi klidně řekla, že se s ní snažím manipulovat, a proto se o mě nebojí. Byla jsem v šoku.

Na začátku jara měla moje dcera narozeniny, ale věděla jsem, že mě nikdo nepozve. Po chvilce přemýšlení jsem sbalila dvě plné tašky domácích zavařenin a jela k Marice.

Když jsem byla skoro na místě, informovala jsem ji. Dcera mi nalila čaj a pak mě začala zvát na rande, protože její manžel by se mohl naštvat, kdyby mě viděl.

Nechápu, co je špatného na tom, když matka přijede navštívit svou jedinou dceru. Celý svůj život jsem věnovala dceři a teď už mě najednou nepotřebuje.

Co jsem jí udělala, že se ke mně takhle chová? Ten psycholog ji proti mně poštval a moje dcera ho poslouchá!

Vždyť není těžké jednou týdně zavolat staré matce a zeptat se jí, jak se cítí! Teď lituji, že mám jen jedno dítě, protože jsem ve stáří zůstala sama.