- Kdy s vámi váš syn přestal mluvit? - Zeptala jsem se sousedky... A v tu chvíli se mi sevřelo srdce.
- Bylo to už šest let, co jsem ho viděla naposledy. Poté, co odešel se svou ženou, mi zpočátku alespoň občas zavolal, ale pak kontakt ustal úplně. Jednou jsem mu koupila dort k narozeninám, šla ho navštívit a..... - V tu chvíli sklopila oči a rozplakala se.
- A co pak?
- Snacha mi otevřela dveře a řekla, že u nich doma nejsem vítaná. Můj syn jí nic neřekl, jen se na mě podíval, jako bych se něčím provinila, a odvrátil se. Odešla jsem a šla jen před ním. To bylo naposledy, co jsem ho viděla.
- Už ti potom nikdy nezavolal? - Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem slyšela.
- Volala jsem mu jednou, když jsem se rozhodla prodat třípokojový byt a koupit menší. Část peněz byla samozřejmě jeho zásluha. Přišel, podepsal dokumenty, vzal si peníze a už jsem mu nikdy nezavolala.
- Jste hodně osamělá? - Zeptala jsem se staré paní.
- Ale co, to je život! Když jsem byla hodně mladá, zůstala jsem sama se synem, protože mě manžel opustil kvůli jiné ženě. Vychovávala jsem syna sama. Dala jsem mu, co jsem mohla. Pak mi řekl, že si chce pronajmout vlastní byt. Nejdřív jsem z toho měla radost, protože jsem si myslela, že můj syn už je dospělý a začíná myslet na vlastní čtyři kouty.
Ale šlo o něco jiného, konkrétně o jeho přítelkyni. To ona trvala na tom, že si pronajmou vlastní byt, aby je nikdo nerušil v jejich zábavě. Pak otěhotněla.
- Tohle všechno mi vyprávíš s takovou lehkostí. Nevadí ti, že tě na stará kolena nechal samotnou? - Překvapilo mě to.
- Byla jsem na to zvyklá. Líbí se mi bydlet v novém paneláku. Mám peníze, dost na všechno, co potřebuju. Každé ráno se probudím, postavím si konvici a jdu si na balkon vypít čaj.
V takových chvílích se ráda dívám na probouzející se město. Když jsem byla mladá, snila jsem jen o tom, že se pořádně vyspím, protože jsem musela pracovat na dvě směny.
Snila jsem o tom, že zestárnu obklopená blízkými lidmi, ale asi jsem byla odsouzena k osamělosti.
- Proč si nepořídit domácího mazlíčka? Ve dvou se to vždycky lépe táhne.
- Víš, miláčku, kočky taky někdy opouštějí své majitele a já si nechci brát psa, protože nevím, jestli se druhý den ráno probudím, nebo ne. Nemůžu si vzít někoho, koho nemůžu ochránit. Už jsem to jednou udělala, stačí mi to na celý život...
Žena bojovala, aby udržela hlavu vzhůru, ale pak už to nevydržela a rozplakala se.....
Děti, nikdy nenechávejte své rodiče na holičkách!
Hlavní foto: youtube
