Jsem v důchodu, takže už nemohu finančně pomoci. Zřejmě proto mě už nepotřebuje, protože mě nezve na návštěvu, sama s vnoučetem nepřijde. Je smutné, že mě dcera využila.
Celý život jsem pracovala a snažila se dceři zajistit to nejlepší. Pracovala jsem třikrát v zahraničí a před čtyřicítkou jsem získala dobrou práci, kde jsem pracovala až do důchodu.
Dařilo se nám dobře, přestože jsem neměla manžela. Zmizel téměř hned, jak se nám narodila dcera, a tvrdil, že už ho nebaví živit rodinu.
V naší domácnosti nikdy nic nechybělo. V lednici bylo maso, ovoce, zelenina i sladkosti. Naše dcera měla nejlepší oblečení a hračky a každý rok jezdila na tábor k moři. Společně jsme jezdili na dovolenou mnohem méně často, protože jsem si místo dovolené raději brala peníze.
Když jsem byla v zahraničí, dcera žila s mými rodiči. Pracovala jsem tam pět let a přijela jsem jen třikrát, ale vždy jsem posílala peníze.
Rodiče zdědili po babičce byt, takže jsem také posílala peníze na jeho rekonstrukci, a když byla hotová, vrátila jsem se do rodného města, protože se mi po dceři velmi stýskalo.
Když jsem se vrátila, dcera už chodila do školy. Snažila jsem se jí vynahradit ztracený čas, trávit s ní co nejvíc volného času, ale pořád ho bylo málo.
Vždycky mě zajímalo, co ji zajímá. Myslela jsem si, že se mi podařilo vybudovat si s dítětem normální vztah. Teprve nedávno jsem zjistila, že jsem se mýlila.
Když se moje dcera vdávala, měla už vlastní garsonku. Když moji rodiče zemřeli, rozhodla jsem se jejich byt zrekonstruovat a přestěhovat se tam s dcerou. Do jednopokojového bytu jsem našla nájemníky, aby nestál prázdný.
Po ukončení školy se Magda přestěhovala do jiného města, aby tam studovala, pak se vrátila, potkala přítele a vdala se za něj.
Bydleli v tomto bytě. Byt už dávno přešel na její dceru. Její manžel nebyl příliš ctižádostivý a zpočátku se příliš nesnažil rodinu uživit. Samozřejmě jsem jim musela pomáhat.
Dceři jsem každý měsíc posílala velkou částku peněz, pravidelně jsem mladé manžele navštěvovala a nosila jim různé věci.
Když se narodilo vnouče, začala jsem posílat ještě větší částku. Dítěti jsem vše koupila, protože mladí rodiče neměli žádné peníze a rodiče manžela mé dcery nepovažovali za nutné jim finančně pomáhat.
- Když už se rozhodli, že se vezmou a počnou dítě, ať si poradí sami. Není přece nic, co by mělo být závislé na rodičích," řekli rodiče jejího manžela. Tomuto přístupu jsem nerozuměla. Vím, jak těžké je sehnat peníze, takže bych nechtěla, aby moje dcera pracovala stejně tvrdě jako já.
Dcera mě často navštěvovala s vnukem a já jsem je také jednou týdně navštěvovala. Nevím, jestli se to zeťovi líbilo, ale nedal najevo žádnou nespokojenost. Nevyčítala jsem mu to, koneckonců to byla volba mé dcery a mně nepřísluší ho soudit.
Po mateřské dovolené nastoupila Magda do práce, vnuk chodil do školky a prakticky neonemocněl. Finanční situace rodiny se změnila k lepšímu, ale já jim dál pomáhala. Po nějaké době jsem odešla do důchodu.
Důchodového věku jsem dosáhla už dávno, ale pracovala jsem dál, protože jsem si myslela, že se mi peníze budou hodit, navíc nejsem zvyklá sedět doma.
Naši firmu však postihla pandemie, došlo k propouštění, aby firma přežila, a moji šéfové mě požádali, abych ze své pozice odešla, což jsem udělala. Vzhledem ke svému věku jsem cítila, že je to správné rozhodnutí, protože výkon mé práce mi už působil určité potíže.
Po odchodu do důchodu jsem samozřejmě už nemohla pomáhat své dceři. Upozornila jsem ji, že jsem odešla do důchodu a nemohu jí již finančně pomáhat, ale ráda přivedu a vyzvednu vnuka ze školy. Dcera přikývla a zmizela.
Už za mnou nechodí ani mě nezve na návštěvu. Vždycky má nějakou výmluvu, že nemá čas.
- Teď nemáme čas, můžeme si zavolat někdy jindy? - Dcera říkala pořád to samé, ale nic se nezměnilo.
Dcera mi nyní telefonicky přeje k různým svátkům, nepozvala mě na narozeniny vnuka ani na své vlastní. Sama jsem je několikrát navštívila, ale setkala jsem se s chladným přijetím. Je pravda, že mě nikam nezvali, ale dali mi najevo, že tu nejsem vítaná.
Byla jsem potřebná, dokud jsem dávala peníze, a teď se všechno změnilo. Je škoda, že dcera po mně chce jen peníze. Snažila jsem se z ní vychovat dobrého člověka, ale zřejmě se mi to nepodařilo.
Hlavní foto: str
