Bydlíme ve třípokojovém bytě, z toho máme 2 samostatné pokoje a jeden je průchozí. Máme malou kuchyň a společnou koupelnu. Žije nás dohromady pět: já, manžel, mé dvě dcery a tchyně. Tento byt patří mému manželovi a tchyni. Já jsem z jiného města. S tchyní žijeme už téměř 10 let a víceméně spolu vycházíme.

Já, manžel i tchyně pracujeme. Mé tchyni, paní Marianě, je již 65 let. S manželem bydlíme v jednom pokoji, naše dcery ve druhém a tchyně bydlí v přechodném pokoji. Do přechodové místnosti jsme dali skříň, aby to bylo pohodlnější. Tchyně si nestěžuje. Celkově vzato, nemáme jinou možnost.

Dcery se s babičkou dívají na televizi. My s manželem máme vlastní televizi. Samozřejmě je to stísněné. Přestože všichni pracujeme, stále žijeme od výplaty k výplatě. Nemůžeme si dovolit hypotéku. Utrácíme hodně peněz za naše dcery. Moji rodiče bydlí v jiném městě, mají vlastní dům a říkají, že jim nevadí, když se k nim paní Mariana nastěhuje. Ale ona se stěhovat nechce.

Uvažuji o tom, že až se dcery vdají a přivedou si sem manžele a pak přijdou vnoučata, určitě se sem nevejdeme. Říkám jim, že by bylo skvělé najít si snoubence, který už má byt. S tchyní se samozřejmě trochu hádáme, ale vcelku spolu vycházíme.

Jednou večer sedíme v kuchyni a pijeme čaj. Zamlžily se jí brýle, sundala si je, aby si je otřela, a já nechápala, co se jí děje s očima. Podívala jsem se pozorněji a viděla jsem, že tchyně je nalíčená. Tchyně právě vylezla ze sprchy, ale byla sobota a my jsme celý den strávili doma.

- Mariano, vidím, že ses nalíčila. Někam se chystáš?

- Alenko, udělala jsem si permanentní make-up.

Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo být rozhořčená. Je jí pětašedesát a nepamatuji si, že by se někdy nalíčila, a tady se rozhodla pro permanentní make-up!

- Proč ses k tomu rozhodla, Mariano?

- V práci jsem potkala muže. Nedávno se k nám přidal. Je to opravdový gentleman.

A to je zajímavé. Proč by se tento muž věnoval své tchyni? Druhý den, v neděli, jsme šli s manželem a dcerami na kluziště. Vrátili jsme se radostní, hladoví, v očekávání výborné večeře, kterou nám tchyně slíbila.

Vešli jsme do bytu a uslyšeli hudbu a smích. Neznámý muž. Byl to dotyčný pán. Tchyně ho pozvala dál. Muž se představil. Šli do tchýnina pokoje. Seděli jsme v kuchyni a mlčeli. Můj manžel ničemu nerozuměl. Kdo to vlastně je?

Dívky se smějí. Babička šílí, to je její přítel, že? Od toho dne nás ctitel paní Mariany často navštěvuje. Každý den s námi večeří a pořád se snaží něco napravovat. Nevím, v jaké fázi je jejich vztah. Jsou si blízcí? Ve věku 65 let? Mimochodem, jejímu ctiteli je 67 let.

Jednoho dne paní Mariana oznámila: "Budu se vdávat".

- Skvělé. Nastěhuješ se k němu?

- Ne, bude bydlet s námi.

- V jakém smyslu?

Ukázalo se, že její snoubenec si pronajímá byt. Nakonec se nastěhoval k nám. Snažili jsme se paní Marianu přesvědčit, že byt je příliš malý, vždyť nás žije dohromady pět. Ona však řekla, že byt patří jí i jejímu synovi, takže mají stejná práva.

Nejdřív permanentní make-up, teď manželství - mají stejná práva! Na záchod se teď stojí fronta, v kuchyni je příliš těsno, dcery se nechtějí dívat na televizi s cizím mužem. Nakonec se vzali. Kam to všechno povede?

Hlavní foto: youtube