Pan Řehoř si na nové místo stále nemohl zvyknout. Život je nepředvídatelný. Jako otec tří dětí si nikdy nepředstavoval, že bude ve stáří žít v domově důchodců. Jeho život však býval pohodový a zajímavý, plný radosti a blahobytu.
Měl dobře placenou práci, poměrně velký byt, auto, báječnou ženu a tři milé a úžasné děti. Pan Řehoř se svou ženou vychovali báječného syna a dvě krásné dcery. Všichni je měli rádi a vážili si jich.
Jejich život byl plný prosperity. Teprve nyní, s odstupem let, si pan Řehoř všiml některých nedostatků ve výchově svých dětí. Přestože se s manželkou snažili ze všech sil vychovat ze svých dětí dobré lidi. Bohužel jeho žena před deseti lety zemřela.
Pak přišla doba, kdy se stárnoucí otec ukázal být pro své vlastní tři děti zcela nepotřebný. Syn Alex odešel před 10 lety pracovat do zahraničí, do Portugalska. Oženil se tam a má dobrou práci. Jednou za rok přijíždí navštívit otce a sestry. V posledních letech jezdí méně často, nemá moc volného času.
Jeho dcery žijí nedaleko, ale jsou neustále zaneprázdněné, protože každá má svou vlastní rodinu, své vlastní záležitosti a své vlastní starosti. Starší muž se smutně podíval z okna - sněžilo. 23. prosince. Lidé a jejich přátelé se připravovali na oslavu Vánoc.
Všichni se vraceli domů a nesli dárky pro své blízké. Někdo spěchal, nesl domů krásné vánoční stromky a pan Řehoř zavřel oči a usmál se. Najednou si vzpomněl, jak zábavné byly Vánoce v jejich rodině, jeho žena se tolik snažila všechno krásně zorganizovat. Vždycky přišli blízcí. Zítra měl také narozeniny.
Narozeniny, které poprvé oslaví sám, nikdo mu nebude přát, nikdo si na něj ani nevzpomene. Nikdo ho nepotřebuje. Takhle proběhl celý den. Druhý den ráno se do domova důchodců začali sjíždět příbuzní starce. Některé lidi si na oslavu odvedly domů jejich děti, některým přinesly spoustu dobrot.
Najednou někdo zaklepal na dveře pana Řehoře. - Prosím, pojďte dál! - řekl překvapený muž. - Veselé Vánoce a šťastný nový rok! Všechno nejlepší k narozeninám! - Zazněl tak vřelý a známý hlas.
Pan Řehoř se okamžitě usmál. Jeho nejstarší syn Alex ho okamžitě objal. Pan Řehoř si nemohl vzpomenout, kolik let uplynulo od doby, kdy se viděli naposledy. To je ale fešák!
- Alexi, jsi to ty? Zdá se mi to? - Zeptal se udiveně jeho otec. Byl tak příjemně překvapen, že už nedokázal nic říct. - 'Tati, to jsem já, samozřejmě že ano. Přišel jsem sem včera, chtěl jsem tě překvapit.
Proč jsi nenapsal, že tě sem poslaly sestry? Posílal jsem jim každý měsíc peníze, dobré peníze, které byly určeny pro tebe. Nic mi neřekly. Nevěděl jsem, že jsi tady. Tati, rychle si sbal věci. Rezervuji letenky. Dnes večer nám jede vlak, pojedeme spolu. Zatím zůstaneme u rodičů mé ženy. Zařídíme všechny potřebné dokumenty.
Poletíš s námi do Portugalska, budeme tam žít společně. - Kam, synu? Nejsem už moc starý? Jaké Portugalsko, jaká cizina? - Pan Řehoř byl synovým návrhem upřímně překvapen. Neboj se, moje žena je velmi dobrý člověk, už všechno ví, všemu rozumí a už na nás čeká. Asi se chceš seznámit se svou vnučkou!
- Alexi, nemohu tomu uvěřit. To je opravdové překvapení, - nemohl tomu uvěřit muž. - Nenechám tě tady ani o chvíli déle. Takové stáří si nezasloužíš, tati! Sbal si kufry a pojď se mnou.
- Jakého úžasného syna jsi vychoval! Takový hodný člověk, - říkali ti, kteří viděli a pochopili, co se stalo. Alex později vzal svého otce s sebou do Portugalska.
Ano, starý muž začal, dalo by se říci, život nanovo. Mezi blízkými, dobrými lidmi. Je pravda, co říkají moudří lidé: "Teprve ve stáří zjistíme, zda se nám podařilo dobře vychovat své děti".
Hlavní foto: youtube
