"Nebylo snadné vychovávat tři děti a zároveň stavět dům. Ale s manželem jsme se utěšovali, že v důchodu si konečně budeme moci odpočinout. Abychom si tento sen splnili, neustále jsme šetřili a tvrdě pracovali. Myslím, že na sebe můžeme být hrdí. Naše děti vyrostly, mají vlastní rodiny a my jsme si vybudovali útulný domov," píše Marie.
Ano, rádi bychom dětem pomohli s koupí bytu a možná i domu. Ale to bylo nad naše možnosti. Vždy jsme se spoléhali jen sami na sebe. Tak proč to děti nezvládnou bez naší pomoci?
Nejmladší syn a jeho žena si nestěžují. Rozhodli se nemít dítě, protože tvrdě pracují a šetří si na vlastní byt. Ale dcery nám s manželem neustále vyčítají, že na ně nemyslíme, že jim nijak nepomáháme.
Jedna žije s manželem a dítětem v pronajatém bytě. Druhá se přestěhovala do domu svých tchánovců, s nimiž nemůže najít společnou řeč. Je jasné, že dcery nejsou s takovými podmínkami spokojené a každá z nich chce vlastní byt.
Ale nechtějí si vzít půjčku na byt, i kdybychom jim ho pomohli splatit. Nejstarší i prostřední se však nechtějí stěhovat k nám. Máme přece krásný pozemek, školky a školy v okolí.
Chtějí si tedy dům rozdělit na dvě části a nastěhovat se do něj se svými rodinami. Co se týče mě a mého manžela, navrhli nám naopak, abychom si vzali půjčku na koupi jednopokojového bytu. To od nich není moc hezké...
Samozřejmě se s manželem cítíme provinile, že jsme dcerám nemohli pomoci s koupí bytu. Ale nemůžeme se vzdát svého snu. Zvlášť když obě dcery mají manžele a ti mají také rodiče. Ať se naučí řešit své problémy samy.
Pokud nás přijdou požádat o pomoc, ať si samy navrhnou něco vhodného. Pak jim pomůžeme. Syn s naším rozhodnutím souhlasí. Nechce, abychom se vzdali domu a přestěhovali se do bytu. Ale dcery jsou sobecké.
V důsledku toho jsme se s nimi pohádali a už několik týdnů spolu nemluvíme. S manželem jsme doufali v klidné stáří, ale ukazuje se, že naše plány jsou v troskách. Teď přemýšlíme, jak pomoci nejen dcerám, ale i sobě, abychom měli střechu nad hlavou". - říká smutně důchodkyně.
Zdá se, že dcery se nedokázaly osamostatnit, protože stále očekávají pomoc od svých rodičů. Co se týče nápadu rozdělit dům jejich rodičů, zdá se to být nehorázné a hloupé zároveň. Koneckonců, není pobuřující, že se ho dva staří lidé, kteří si postavili dům svých snů, musí na stará kolena vzdát?
Navíc, jak spolu mají v jednom domě vycházet dvě rodiny s dětmi, i když jsou příbuzné? Dříve nebo později se mezi sebou začnou hádat. Proto je tento nápad opravdu hloupý. Pokud rodiče dokázali postavit dům svých snů, proč by toho nebyly schopny jejich děti?
Hlavní foto: planet
