Vše začalo klasickým reptáním: špatně umyté, špatně uvařené, nevysáté. Nevím, jestli tyhle věci někdy někdo dělal správně? Jediné, co na mně obdivovala, byl můj dvoupokojový byt. V jednu chvíli rodiče prodali svůj malý byt v hlavním městě, aby si koupili pěkný byt na předměstí.

Měli už rekreační domek na pozemku, takže se nebáli vzít si půjčku na jednopokojový byt v okolí. Nakonec tedy měli byty dva. Peníze je třeba investovat! - učil mě táta. Vzhledem k tomu, že rodiče byli mladí, rychle splatili půjčku, opustili práci konzultantů a v klidu se usadili na venkově.

Věděla jsem, že jeden z těch bytů bude jednou můj. Když jsme se s Tomem vzali, rodiče nám nabídli třípokojový byt. Tomáš byl v rozpacích a odmítl.

- Myslíš, že si nemůžu dovolit vlastní byt? Copak mi nevěříš?

- Ještě ti nevěříme,' odpověděl mu upřímně táta. - Protože tě neznáme. Ale to není otázka důvěry. Dokážeš si vydělat peníze? Vydělej si je. Na pozemek, na auto, na byt pro děti. Možná budete mít víc než jedno? Přemýšlejte o tom.

Myslím, že Tom tátova slova tak docela nepřijal, ale nehádal se. Chápala jsem ho. Ve spěchu jsem chtěla manžela podpořit a dar odmítnout, ale rodiče mi velmi chtěli pomoci. Bylo příjemné, že jsem se nemusela stěhovat z domu. Rodiče mi dali byt a vysvětlili mi, jak platit účty.

Začalo samostatné bydlení. Tchyni Annu jsem viděla jen na svatbě. O rok později se najednou objevila v našem životě a všechny ty anekdoty o tchyni se začaly naplňovat. Otěhotněla jsem a ona začala chodit pod záminkou, že mi pomáhá.

Ale co mi to pomůže, když mi pořád leze na nervy? Postěžovala jsem si Tomášovi a požádala ho, aby nějak omezil její výskyt v našem domě. Můj muž se zasmál. Říkal, že je to obvyklé hašteření mezi tchyní a snachou. Ale vzhledem k mé situaci si s matkou promluvil.

Předstírala, že je uražená, a přestala k nám chodit. Dokud se nenarodil Petr. Když byly synovi dva měsíce, nabídla svou pomoc znovu. Bylo to velmi těžké, maminka byla pryč, Petr měl koliku, já byla vyčerpaná.

Souhlasila jsem. A všechno začalo znovu. Neumyla jsem se, tam jsem vynechala prach, proč jsem manželovi neuvařila večeři? Pak jsem si řekla, že je to normální vztah mezi tchyní a snachou.

Jak čas plynul, její útoky a popichování se stupňovaly. Na prázdniny jsme jeli k mým rodičům na chalupu. Maminka pomáhala s dítětem, zatímco já jsem se vyspala a nabírala sílu. Mamince jsem vše řekla a ona mi poradila, abych tchyni postavila na nohy.

- Je to váš život a váš domov. Neměla by sis do toho nechat nikým zasahovat.

Tak jsem to udělala. Prádlo není vyprané? Moje prádlo, sama se rozhodnu, kdy ho vyperu. Večeře ještě není hotová? V mrazáku je pizza. Dnes chceme jíst něco jiného. Ale ona se nechtěla zastavit. Až jsem se jednoho dne dozvěděla důvod.

- Myslím, že je nespravedlivé, že ty bydlíš v třípokojovém bytě a Martina, moje dcera, se mnou stále bydlí v jednopokojovém bytě.

- Tak ho prodej a kup větší - řekla jsem jí.

- Nemám nic stranou, ale máš správný nápad! - souhlasila tchyně. - Podívej, vychovala jsem ti skvělého manžela, celý život jsem se o něj starala. Teď mi něco dlužíš.

Nechtěla jsem se hádat, ano, můj manžel byl báječný, ale to není důvod pomáhat cizímu člověku, a ještě takovým způsobem.

- Už jsem se rozhodla," řekla. - Prodáš tenhle byt a koupíš si dvoupokojový pro sebe. To v téhle čtvrti asi nepůjde. Ale o kousek dál už ano, pak se vejdeme do cenové relace.

V té době už se mi to tak nelíbilo, že mě nabídka ani nepřekvapila.

- Vyměníme si byty a já ti dám klid - uzavřela tchyně. - Myj si, jak chceš, nevař, i kdyby bylo všechno obalené blátem!

- O tom se ani nediskutuje! - Rázně jsem ji utnula. - Tohle je byt mých rodičů. Nebudu plýtvat tím, na čem se tak nadřeli!

- Jdi k čertu - řekla tchyně a odešla.

Večer jsem Tomovi všechno řekla a on mi nevěřil.

- Moje matka by se takhle nikdy nezachovala. Asi sis něco špatně vyložila.

Moje tchyně k nám přestala jezdit. Ale začala se mnou a mým manželem mluvit zle. Říkala, že ji vyzývám, že jsem na ni hrubá a že jí vyskočil krevní tlak. Nosila mu do práce jídlo v nádobě, protože jsem neuměla vařit jako ona.

Jednou si vymyslela, že přijde na návštěvu, ale bála se vejít, protože jsem na syna křičela tak, že to bylo slyšet i za dveřmi. Tomáš nevěděl, komu má věřit. Věřil matce i mně. Tak jsem udělala to, co jsem považovala za jediné východisko. Pozvala jsem ji na čaj a Tomáš se schoval ve vedlejším pokoji.

- Takhle už nemůžu dál žít - řekla jsem tchyni. - Jsem připravená vyměnit byt, hledat jiné možnosti. Ale musíš mi slíbit, že se nám přestaneš plést do života a říkat Tomášovi takové hlouposti.

Tchyně se usmála:

- No konečně, samozřejmě, už jsem se po těch možnostech podívala! Zítra přivedu realitního makléře, aby byt ocenil a začal prodávat.

Tomáš vyšel ze svého úkrytu:

- My nic neprodáváme! Běž domů, mami, a přemýšlej, kým ses stala. To jsem od tebe nečekal.

Tchyně tentokrát ani neodmítla:

- Vy si tu žijete jako v paláci a my se musíme krčit ve stísněných čtyřech koutech. Copak se nestydíš!

- Nestydím se, mami, - odpověděl Tomáš.

Celá ta historka naši rodinu jenom utužila, i když zničila vztah mezi mým mužem a mou matkou. Vím, že toho teď hodně prožívá. Ani jeho máma, ani jeho sestra s ním neudržují kontakt.

Hlavní foto: planet