Matko, děkuji, že jsi se mnou. Prosím žij déle...

Vzala jsem moji matku na své místo. Navždy. Žádné předchozí rozhodování, jen jeden den, jedna taška. V tašce - punčocháče, pantofle s nápisem „Nejlepší babička na světě“ (dárek od mých dětí), teplý župan s košilí a z nějakého důvodu polštář. Matka si balila věci sama.

Poslední tři týdny teď v mém domě žije stařenka, asi čtyři roky stará. Štíhlá, se sněhově bílým drdolem na hlavě, v bavlněných punčochách. Kráčí chodbou, jemně se převléká do teplých pantoflí, opatrně se zastaví na prahu a zvedne nohy vysoko, překonává neviditelné překážky. Usměje se na psa na chodbě. Slyší neviditelné lidi a každý den mi hlásí zprávy. Je plachá a hodně spí. Jemně žvýká tabulku čokolády (čokoládu vždy nechávám na pokoji) a usrkává čaj a oběma rukama drží šálek - jedna ruka se třese. Děsí se, že ztratí prsten ze své hubené ruky, pořád to kontroluje. Najednou vidím, jak je stará a bezmocná. Prostě to nechala jít, uvolnila se a přestala předstírat, že je dospělá. A úplně, absolutně mi svěřila svůj život ve všech maličkostech. A nejdůležitější pro ni je, když jsem doma. Když se vrátím z ulice, ulevilo se mu, že se snažím dlouho neodcházet.

A znovu každý den vařím polévku na večeři, stejně jako pro dětí v dětství se na stole znovu objevila mísa sušenek.

Co cítím? Prvně - hrůza. Byla nezávislá a chtěla žít sama tři roky po smrti svého otce. Chápu ji - poprvé v životě, v osmdesáti letech, moje matka dělala, co chtěla. Tento zatracený virus zlomil moji matku - dva měsíce doma odvedly svoji práci a moje psychika se zhroutila. Nyní je mi líto této křehké ženy, cítím lásku a něhu. Dokonale chápu, kterou cestou s ní jedeme. Opravdu chci, aby tato cesta byla pro ni šťastná - se svou milovanou dcerou, v teple a pohodlí. S domácími dorty a řízky. Na zbytku už matce nezáleží.

Nyní mám doma osmdesátitříletou dceru a jsem rád, že mi Bůh dal příležitost udělat jí poslední roky šťastnými a učinil můj budoucí život klidným, bez duševních úzkostí. Matko, děkuji, že jsi se mnou. Prosím zůstaň déle ...

Autor: Mila Miller

Hlavní foto: Lisa Aisato