Vychovatelka ve školce pomáhá dítěti nasadit si vysoké, zimové boty. On se trhá, vzpírá, tahá...
- Super, vlezly se!!
Upocená sedí na podlaze, dítě říká:
- Ale mám boty na druhou stranu...
Paní se podívá a opravdu!! Takže je sundávají, trápí se, pískat... Uuuf, pryč! Zatáhnou je znovu, nafouknou, zatáhnou, ale nechtějí vlézt...
Dáma sedí, lapá po dechu a dítě říká:
- Ale tohle nejsou moje boty....
Její oči se nebezpečně zúžily. Čekala a znovu zápasila s botami... Vlezly se!
Pro toto dítě:
"... protože to jsou boty mého bratra, ale moje matka mi řekla, abych je nosil."
Paní pevně zaťala ruce na skříni, čekala, až se přestala třást, a znovu pomáhá dítěti vytáhnout si boty. Zatáhnou, vytáhnout... ... vstoupí!
„Dobrá,“ říká vyčerpaná dáma, „a kde máš rukavice?“
- V botách...
Hlavní obrázek z google.com
