Můj manžel si myslel, že utrácím příliš mnoho za jeho plat, a tak pronesl větu, kterou mu jistě vnukla jeho milující a moudrá matka. Velmi jí vadilo, že si arogantní nastávající snacha dovolila zůstat na mateřské dovolené, zatímco její miláček vydělával na živobytí. Já jsem přece dítě neporodila, jen jsem si našla výmluvu, abych nemusela chodit do práce.

Po mateřské dovolené mi najednou bylo jasné, že manželův plat na naše živobytí nestačí. Před mateřskou dovolenou jsem vydělávala o něco méně než manžel. Ale velký pán domu se vždycky považoval za hlavního živitele a můj plat, který byl jen o tisíc zlotých nižší, za příspěvek na drobné.

Takové milé drobnosti, jako bylo placení bytu, nákup jídla a léků. Obyčejné maličkosti, když se nad tím člověk zamyslí. Je škoda o tom mluvit. A teď najednou tenhle hlavní živitel rodiny zůstal na živobytí rodiny sám a zjistil, že peněz je málo. Snadno si však našel výmluvu u své maminky.

To ne on má nízký plat, to já moc utrácím, a to za různé nesmysly. A to všechno proto, že neumím a nechci šetřit. Zeptala jsem se, na čem přesně bych měla šetřit. Nechodím do salónů, nekupuju si oblečení, všechny peníze jdou na dítě, placení účtů a jídlo. 

Manžel si nedovolil říct, že by se mělo šetřit na dítě, zřejmě má ještě nějaké zábrany. O účtech a vlastních potřebách se taky nezmínil. A má ve zvyku nechávat rozsvíceno v celém bytě, i když v místnosti nikdo není.

Přišel s geniálním nápadem, jak ušetřit peníze za jídlo. Nápadu se chopil a byl na sebe pyšný.

- Nemá smysl tolik utrácet za jídlo, důležité je nemít hlad. Jídla je dost, a čím, to už je jiná věc.

Kritizoval, že máme pořád maso, že je to plýtvání, v lednici je spousta omáček a sýry jsou drahé, i když jsou to normální sýry, ty levnější chutnají jako plastelína. A vůbec, já jsem marnotratná ženská.

No, jak si přeješ, drahý. Stejně mám speciální dietu, protože kojím, nemůžu jíst tučné, slané, kořeněné ani sladké. Ale můj muž má rád husté polévky, řízky a sladké. Obecně se rád nají do sytosti, ale když se sám rozhodl, že je v pořádku šetřit na jídle, kdo jsem já, abych to zpochybňovala?

Zašla jsem do obchodu, koupila spoustu těstovin, náhodou byly v akci, a tak jsem se pustila do vaření. K snídani ovesné vločky, levné, manžel obědval v práci a k večeři těstoviny s kečupem. Chtěl to, tak to dostal.

Snědl to? Snědl. A když nejedl, nechala jsem ho uždibovat těstoviny s chlebem. Koneckonců všechno je levné, přesně jak chtěl. Tedy bez kuřete nebo vepřových kotlet, samozřejmě. Ale maso je přece drahé a my šetříme.

Zpočátku manžel těstoviny a ovesné vločky hltal s nadšením, ale třetí den takové diety ho přepadla deprese. Říkal, že jídlo musí být pestré, a tak jsem začala střídat těstoviny-kaše-rýže. Tchyni začalo vadit, že nechávám jejího syna hladovět, ale zdvořile jsme ji poslali domů. Řekli mi, že mám šetřit, tak šetřím. Nebudu kupovat párky, které ani nebyly vedle masa.

Pokud manžel nebude s jídlem spokojen, vždycky se může jít najíst k mamince. Udělá radost mamince i rodinnému rozpočtu. Nebo ať si uvědomí, že s takovou šetrností daleko nedojdeme