Je třeba odejít a nevracet se na místo, kde je člověk týrán, trýzněn, ponižován, zesměšňován! Copak to člověk nechápe? Ano, chápe. Ale...
Člověk se pokaždé vrací na místo, kde je týrán. Lidé kolem něj s ním nejprve soucítí, snaží se mu pomoci; pak se odvrátí a pokrčí rameny. Vždyť všechno je tak snadné! Člověk by měl odejít a nevracet se na místo, kde je týrán, trýzněn, ponižován, zesměšňován! Copak to člověk nechápe? Ano, chápe. Ale stejně jako ve filmu o nehodě ponorky jde pokaždé do reaktoru.
To je řešení. Námořníci riskovali život, aby loď opravili. Člověk se vždy vrací do toxického vztahu, aby ho "opravil". Žene ho pocit viny a odpovědnost za vše, co se stane. Neuvědomuje si to, ale myslí si, že tento špatný, toxický vztah je jeho vina. Alkoholikovi je třeba pomoci, je třeba ho "vyléčit"! A všechno bude v pořádku. Ještě více je třeba pomoci toxickému rodiči! - A vztah se "spraví". Musíme lépe pracovat a lépe se chovat, musíme mít více trpělivosti! - Pak se naštvaný šéf přestane zlobit, můžete dostat přidáno, budete se chovat úplně jinak.
Za její přítelkyní přišla žena, která Basiu urážela, kladla jí nepříjemné otázky, vysmívala se jejím obavám a zdůrazňovala svou nadřazenost. Basia poté nemohla usnout, vzpomínala na dialog a hledala vhodné a vtipné odpovědi. Představovala si, jak se měla bránit..... Znovu se však na svou kamarádku vrhla. Opět se urazila. Vždyť s ní bylo možné přestat komunikovat! Pocit viny však ženu přiměl vstoupit do reaktoru - vždyť všechno se musí napravit! Bez ohledu na cokoli, i za cenu svého života a zdraví. Když se mnou takhle jednají, znamená to, že je to moje vina!
Právě to nutí lidi vstupovat do reaktoru - přesvědčení, že vše závisí na jejich úsilí. Takto se bezmocní lidé nechovají, naopak, projevují neuvěřitelnou trpělivost, sílu vůle, vynakládají neuvěřitelné úsilí, aby "zachránili" vztah s alkoholikem, tyranem, toxickou osobou..... Trochu si odpočinou, zahojí si rány a pak se vrátí tam, kde je čeká utrpení. Ještě chvíli a všechno se vyřeší! Nebo je čeká hrdinská smrt!
Jsou jen dvě možnosti, jak to zastavit. Buď se dávka záření ukáže jako smrtelná, zranění bude obludné, čeká je nedostatek energie a chatrné zdraví. A člověk se stane nepotřebným pro ty, kteří ho trápili. Nebo dojde k pochopení situace, že není žádná vina a žádná odpovědnost. Ostatní lidé se zachovají tak, jak uznají za vhodné. Nikdy je nezměníme, nemůžeme čekat, že se k sobě budou chovat jinak.
Nemá smysl opravovat reaktor - loď se už dávno potopila a je čas zachránit se. Vynořit se na povrch. Je to těžké. Ale zvládnete to, pokud pochopíte důvod svého návratu na místo, kde se cítíte špatně.
Hlavní foto: Google
