Jedna moje kolegyně v práci, říkejme jí třeba Veronika, nedávno velmi aktivně diskutovala o své tchyni. No diskutovala mírně řečeno, stěžovala si. A to se jí nelíbí, a že už toho má plné zuby. Svého oblíbeného syna dala pryč nějaké neschopné ženě. Neuklízí v domě 24 hodin denně a nemyje podlahy každé tři dny.
Nejdřív mi to přišlo vtipné, ale pak mi bylo kamarádky líto. Tak jsem se rozhodla podělit se o svůj životní příběh. Mám dvě tchyně. Když mě Veronika slyšela, podívala se mi do očí s tím nejvážnějším výrazem a požádala mě, abych jí řekla, jak se to stalo a jestli mám nervy z oceli.
No, řekla jsem jí všechno, tak to řeknu i vám. Ale rovnou vás upozorňuji: nervy mám v pořádku a jsem oběma tchýním velmi vděčná. Za jejich přístup a za to, že se jim nestydím říkat "mami".
Shodou okolností mám dva syny a každý z nich má jiného otce. Budete se smát, ale v mém životě už žádní muži, nebo spíš vztahy, nebyli. Poprvé jsem se vdala ve dvaceti letech. Byla jsem mladá a nepříliš chytrá. Milovali jsme se, ale nepřemýšleli jsme dost vážně o budoucnosti. Když jsem otěhotněla, manžel si mě přestal všímat. Odešel z domu v den, kdy jsem porodila.
Odešla jsem bydlet k jeho mamince. Byla jsem velmi nervózní, celá jsem se třásla. Ale tchyně byla na mé straně a přepsala byt na vnuka. Ani ona na syna nezanevřela, ale nikdy mu neodpustila, že mě opustil v tak nevhodnou chvíli. S touto báječnou ženou jsem stále v kontaktu. A bývalý manžel si už dávno založil vlastní rodinu.
Druhá svatba byla prakticky tajná. Nová tchyně, osoba s rozhodně složitou povahou, mě neměla ráda. Moc jsme spolu nemluvili. Byla jsem ráda, že alespoň bydlí ve vlastním bytě. S manželem jsme bydleli u mě (vlastně to byl byt, který byl předepsaný pro mého syna). Byl často pryč na směnách, takže jsme se moc často nevídali.
A pak jsem měla zánět slepého střeva. Byla to opravdová noční můra. Všechno mě bolelo. Lhostejní lékaři mě propustili doslova hned po operaci, o nějakém zotavení nemohla být řeč. Doma na mě čekaly malé děti a nesnesitelné bolesti. Po půl dni přišla tchyně a donutila mě vstát z postele a uvařit čaj.
Proklínala jsem ji do roztrhání těla. Žena, která sice nebyla stará, ale byla dost mazaná a panovačná, se nejprve rozhodla zjistit, jestli se přetvařuji. Pak vytáhla z tašky celou řadu léků a prášků proti bolesti. Nevím, kde na ně vzala peníze. Udělala mi koupel se solí, aby mi trochu ulevila od bolesti. Naučila mě, jak správně spát na boku, aby se mi stehy nerozpadly.
Potom jsme se velmi sblížily. Vždycky o mně mluvila v dobrém. Nejspíš téhle své „zkoušky“ lituje. Ale já jí to nemám za zlé. Teď mám druhou tchyni a novou maminku.
Své rodiče mám také ráda, ale zůstali v jiném městě a moje matka si už užívá vnoučat od svého bratra. Přestali jsme spolu často mluvit a já chápu proč. Ale jsem ráda, že se jí daří dobře. Tak to je, není možné klást rovnítko mezi pojem „tchyně“ a „špatný člověk“. Vztahy, stejně jako lidé, mají mnoho podob.
Moje kolegyně po skončení příběhu zamyšleně odešla ke svému stolu. Zřejmě si uvědomila něco důležitého. Velmi dobře. Myslím, že by měla s tchyní mluvit jako žena se ženou. Někdy prosté slovo dokáže hodně. Někdy.
Hlavní obrázek: planet
