Herman nemohl jednu noc usnout...
Herman nemohl jednu noc usnout... Není tak snadné usnout pod nekonečným vytí vlka. Ačkoli jeho žena poblíž docela klidně chrápala a Hera se na ni dokonce zlobil. Podívej - spí, nebojí se o svého manžela!
Je to už třetí rok, co žili ve vesnici, a byla to první taková zima. Zasněžené a drsné... A teď jsou tu vlci! Ale protože se Herman nebál, zvířata se poblíž vesnice neobjevila a v noci vyjela jen ze značné vzdálenosti.
Špunty do uší nepomohly... A nebylo to ani tak o vytí, jako o Hermanově stavu. Zdálo se, že zvukové vibrace zasáhly samotné srdce, roztrhaly duši a muž se cítil úplně rozbitý.
Héra je připravena snést, vytáhnout kousky zmrazeného mše, vzít je na batohu a začít se připravovat na lyžařský výlet.
- Kam? - žvýkajíc sladkou rolku, zeptala se manželka.
- Nemůžu... půjdu, hodím maso vlkům, možná budu alespoň na jednu noc zticha.
- Ale přišel jsi na to! Co když se ztratíš?
- V zimě? Na lyžích? Nežertuj... Půjdu ve svých stopách, nikde nezmizí noha!
Herman dlouho klouzal tichým lesem, nějak si hned neuvědomil, že se rozhodl být hloupý. Proč se rozhodl, že k tobě vlci přijdou hned při prvním hvizdu jako poslušní psi? Kde jíst najít?
A pravděpodobně všichni obyvatelé lesa už o jeho vzhledu vědí, ale kromě malých ptáků nikdy nikoho neviděl. Unavený kroužením sundal lyže a posadil se pod hustou borovici. Sníh byl tvrdý, hrudkovitý a vydržel i docela mocného muže.
Hera vytáhla termosku, ale čaj nevypila, jen ho stiskla v rukou a na něco myslela. Najednou vzduch zhoustl, byl kaučukovitý a rosolovitý a Herman vzhlédl. Vedle něj byl vlk...
Ani velký, ale ani malý. Nadýchané s mrazem, s ponurými ústy, pokryté mrazivým sněhem. A také... Vlk s ním promluvil! Je pravda, že Herman nechápal, jak, protože tlama šelmy zůstala zavřená...
- Co tu pohledáváš? Vlk se na muže se zájmem podíval.
- Tak tohle... přinesl jsem maso. Máš hlad? Kde jsou ostatní? Héra se začala omlouvat.
- Ano, rozumím. To je zmrzlé bahno? Proč si myslíš, že máme hlad? Letošní zima je dobrá - oběť kulhá, podřezává si nohy proti sněhové kůře, nemáme problémy s jídlem. A ostatní jsou zaneprázdněni, mají zájmy.
- Tak proč křičíš? Herman byl rozhořčený.
- Ty jsi. A zpíváme! Máme kreativní večery. Také tancujeme...
- Skvělý! Nemůžu spát, ale s tebou - kreativita. Oni tancují!
- Jak? usmál se vlk.
- Jak si představujete vlkodlaky? Viděli jste irské tance? Takže se dostali pryč od nás…
Herman pocítil absurditu toho, co se děje, a pokusil se sevřít přes šaty. Nic se nezměnilo, vlk stále seděl na boku a mluvil s ním, aniž by otevřel ústa. Muž se obrátil ke svému partnerovi.
- Můžete dokonce zpívat pokaždé podruhé? Nebo alespoň skončit dříve?
- Můžeš... Nechat maso, nepřetahovat ho zpět. Budeme jíst pro vaše zdraví!
Vlk vstal... Z jeho chlupatých „kalhot“ spadl lepkavý sníh a zvíře prudce sebou trhlo za míč a začalo se otřásat. Hermanovi do tváře vletělo několik hrudek a muž musel zavřít oči.
Když Herman otevřel oči, nikdo nebyl poblíž. Z borovice na něj padaly hrudky sněhu, sražené zvědavými ptáky.
- Usnul jsem nebo co? Zamumlala Hera.
Narovnal se a oprášil se. Veškerý sníh kolem něj byl pokryt vlčími stopami a Herman se najednou cítil děsivý. Okamžitě skočil na lyže, ale na něco si vzpomněl ... Muž roztřesenýma rukama otřásl přivezené maso na sníh a běžel domů po vlastní lyžařské trati.
Na co myslel? Co když ho vlci opravdu našli? Je pošetilé předpokládat, že by je našel... Ve skutečnosti, při absenci spánku, jaké nesmysly by nás nenapadly. Také měl nápad - nakrmím vlky a oni přestanou vytí ... S těmito myšlenkami se Herman velmi rychle vrátil domů.
Té noci Herman konečně poprvé usnul. Vlci koncert ukončili kolem půlnoci. A pak, v následujících nocích, pokud vytí, netrvalo to dlouho, jako by o sobě jen dávali vědět.
Herman nechápal, co to je v lese. Byl tam vlk, s nímž si vyměnil pohledy, vymyslel s ním tento rozhovor. Nebo unavený z bezesných nocí prostě usnul, opřel se o tlustý strom a snít o tom všem.
Ale byly tam stopy! Kvílení téměř ustalo. Herman se dokonce cítil trochu rozpačitě. Na jeho žádost museli vlci přestat zpívat. Pravděpodobně právě teď tančí za zvuku křupavého sněhu...
Héra neodolala a našla na internetu video vytících vlků. Opravdu tancovali ...
"Tyto irské tance jsou nesmysly, nevypadaly dobře. Vlkům se daří lépe! “ V tomto smyslu si Herman uvědomil, že ke schůzce s vlkem nakonec došlo!
Hlavní foto: storyfox.ru
