Můj bývalý manžel je maminčin mazánek. Přesto s ním mám dvě děti. Je pro ženu se dvěma dětmi těžké žít sama, bez podpory a pomoci? Musím uznat, že velmi. Ale život není nikdy jednoduchý ani příjemný. Vlastní zásady musí být na prvním místě. Pokud s konkrétním mužem nemůžete být, je lepší odejít. Ať se děje cokoli.
S Kubou jsme se seznámili ve velmi mladém věku. On právě dokončil univerzitu a já byla ve třetím ročníku. Chodili jsme spolu na procházky a měli jsme spoustu společných přátel. Všechno bylo úžasné. Ale. Chyby mládí vypadají tak nevinně, kdyby nebylo jejich následků. Ano, otěhotněla jsem. Ale musím uznat, že Kuba mě hned požádal o ruku. Jsem mu za to vděčná.
Bydlel s matkou ve velkém čtyřpokojovém bytě. Tehdy jsem nevěděla, že je to maminčin mazánek. Paní Laura nebyla špatný člověk. Ale šlo o to, že jsem si chtěla vzít jejího syna. Zpočátku byla paní Laura velmi šťastná. Slíbila, že bude místo pro všechny a já si jí ani nevšimnu. A tak podobně.
Rozhodli jsme se pro skromnou svatbu, zúčastnili se jí jen moji rodiče. Téměř okamžitě jsem se nastěhovala ke Kubovi a jeho mamince. Pak přišel porod. Můj první, a proto jsem měla velký strach. Díky bohu, že všechno dobře dopadlo. Z porodnice mě propustili, a tak jsme s dcerou odešly bydlet ke Kubovi a jeho mamince.
Ještě bych chtěla podotknout, že Kuba si rychle našel práci. Po práci však často chodil s kolegy na skleničku. Přicházel dost pozdě, i když se mi vždycky snažil pomáhat v domácnosti. Nějakou dobu jsem toto chování snášela, ale pak jsem začala vyjadřovat svou nespokojenost. Netrvalo dlouho a tchyně zareagovala.
Paní Laura je velmi přímá osoba. A velmi panovačná. Neopomněla mě poučit, že bydlím u nich a že její syn má právo si po práci odpočinout. Co na tom, že je otec? Vždyť přece vydělává peníze. A já se musím starat o domácnost, uklízet, vařit a tak dále. Obecně si dnes mladí lidé dělají, co chtějí. Dříve to bylo úplně jinak, ženy rodily na polích.
Takhle vypadaly první dva roky mého mateřství. Manžel o ničem nerozhodoval, tchyně si to pokaždé vybíjela na mně, za všechno jsem mohla já. Začala jsem si doma přivydělávat, abych se z toho nezbláznila. Takže když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná, chvíli jsem přemýšlela, jestli těhotenství neukončit.
Jsem vděčná svým rodičům. Zjistili, jaký je můj život v cizím domě. Zjistili to a navrhli mi, abych se k nim prostě nastěhovala. To se stává, každý se rozvede. Bez ohledu na to, kolik jsem měla dětí, vždycky mě podporovali.
A to jsem taky udělala. Paní Laura na mě křičela víc než můj manžel. Obviňovala mě ze všech nejhorších věcí, pomlouvala mě. Říkala, že jsem chtěla manžela opustit, protože málo vydělával. Nešlo přece o jeho práci. Žít s tyranem je něco strašného. Každopádně jsme se s manželem rozvedli. Uplynulo hodně času, děti vyrostly, mladší šla do školky. Jednou se mi zdál jasný sen.
Moje bývalá tchyně sedí v bílých šatech a dívá se někam do dálky. Dívám se na ni, ale ona jako by mě ignorovala. Pak se ozval nepříjemný, monotónní zvuk. Najednou jsem se probudila. Než jsem stačila otevřít oči, zazvonil telefon. Zvednu ho a pak si uvědomím, že volá paní Laura. Krásný začátek dne. O lepším se vám ani nesnilo.
Mimochodem, pro jistotu jsem si ve snáři přečetla, co to všechno může znamenat. No, řeknu vám: tchyně se směje - čekají ji neúspěchy, pokud pláče - tak naopak. Pokud je těhotná, znamená to, že se budete stěhovat, a pokud je náhodou v rakvi - čeká vás výplach peněz. Mimochodem, pokud se s ní ve snu hádáte, znamená to smutnou zprávu. Ale co bývalá tchyně, zcela zdravá?
Pokud si ve zkratce paní Laura stěžovala na blaho svého syna. Kuba se již několik měsíců necítí dobře a prakticky nevstává z postele. Tchyně si pozvala lékaře, ale nikdo mu nedokázal pomoci. Buď vyčerpání, nebo deprese. Celkově nic dobrého. Nakonec bez práce mohou žít jen z jejího důchodu, který je ovšem nízký.
Když jsem se jí zeptala, k čemu tyto informace potřebuji, tchyně odpověděla ve svém stylu. Nejdřív mlčela, pak se začala slavnostním tónem zmiňovat o tom, jak jsme kdysi žili všichni spolu a že mám od něj dvě děti, její vnoučata. Postupně však začala mluvit stále tišším hlasem, tišeji a tišeji.
Šlo o to, abych se přijela podívat na Kubu a možná si s ním promluvila. Jestli bych nemohla trochu pomoct s chodem domu, vždyť dobře vím, jak všechno vypadá. Bývalá tchyně to nezvládá a nikdo jiný jí nepomůže.
Zajímalo by mě, proč tomu tak je? Každopádně jsem ji vyslechla a odpověděla, že o její návrh nemám zájem. Popřála jsem jí hodně štěstí a zavěsila. Jestli si myslíte, že jsem po takové době začala zvažovat, jestli otci svých dětí pomoct, vždyť už je to tak dlouho... Mýlíte se. Je mi jedno, co se děje v jejich rodině.
Nemám v úmyslu vrátit se do toho domu, kde mě ponižovali a zesměšňovali. Když tchyně dokázala svému synovi poroučet celý život, i když se stal otcem, proč to neudělá teď, proč mu nepřikáže, aby vstal a šel do práce?
Především si važte sami sebe. A nepodléhejte provokacím. I kdybyste měli bojovat každý den. Já jsem se musela dlouho mučit. To se však už nikdy nestane. Oni mají svou rodinu a já mám svou. Pokud se jim něco nelíbí, není to moje věc. Zjistila jsem to na vlastní kůži a už nikdy na to nezapomenu.
